Biopotravinám se věnujete už od začátku devadesátých let, tedy více než 30 let. Jste tedy vlastně jakýsi pamětník…
To ano, jen doufám, že ne takový, který se hodí tak akorát k tomu, aby po večerech vyprávěl historky z dob dávno minulých. :) Skutečně to bylo a pořád je velké dobrodružství. Měl jsem možnost být u samotných počátků biopotravin u nás, věnovali jsme se jim od prvního dne našeho působení. Byl jsem členem první certifikační komise Ministerstva zemědělství, která od roku 1993 začala certifikovat biopotraviny na českém trhu, a členem správní rady KEZ o. p. s., první kontrolní organizace pro ekologické zemědělství.
Už tehdy jste tušil, jaký zájem o biopotraviny jednou v České republice bude?
Jde spíš o to, že jsem věřil biopotravinám jako výsledku ekologického zemědělství, které hospodaří s přírodou ohleduplně místo toho, aby ji drancovalo, a které je podle mě jedinou přijatelnou formou zemědělství. Pokud myslíme na to, co tady po nás zůstane. Navíc jsem zastáncem zdravého životního stylu a biopotraviny, které nejsou pěstované s pomocí různých syntetických hnojiv a pesticidů, jsou pro mě jasnou volbou.
Jak tedy vypadaly vaše začátky v biooboru?
Původní profesí jsem fotograf-výtvarník. S biopotravinami jsem se seznámil už začátkem 80. let. Moje sestra, žijící v Provence, je tam prodávala na trhu. Později jsem měl možnost blíže poznat tamní projekt COUNTRY LIFE, postavený na myšlence zdravého životního stylu v harmonii s přírodou. Inspirovalo mě to. A pak najednou přišla revoluce, chuť něco rozjet a podnikat, a tak jsme se s manželkou, našimi třemi dětmi a skupinou dalších pěti lidí vypravili na rok do Francie na zkušenou.
To musely být dobrodružné časy…
To určitě byly. Byli jsme rok a čtvrt bez příjmu a bydleli jsme tam v mobilním domku, který nám pak navíc shořel i s výběrem mého fotografického díla. Bylo to jako pálení mostů za sebou, nezbývalo, než jít dopředu. Učili jsme se komplexnímu pohledu na zdraví, po stránce tělesné, duševní, duchovní a sociální. Získávali jsme tam zkušenosti na ekofarmě, v bioprodejně a vegetariánské restauraci v Paříži, zároveň jsme připravovali otevření prodejny v Praze. Podařilo se nám zázračně získat velmi zajímavé prostory přímo v centru města, v Melantrichově ulici.
Měl v té době o biopotraviny vůbec někdo zájem? Vždyť tehdejší zákazníci nic o bio nevěděli. Kolik zákazníků jste v nové prodejně měli?
Měli jsme jich tolik, že se tam skoro nevešli. Když jsme prodejnu otevírali, byla v mžiku úplně plná. Tehdy po revoluci byli lidé lační po nových produktech a myšlenkách, najednou se jim nabízelo něco, co vůbec neznali – poprvé měli možnost seznámit se například s červenou čočkou, cizrnou, kuskusem, rostlinnými mléky a biopotravinami obecně.
Jaké aktivity následovaly pak?
Již před otevřením prodejny jsme věděli, že musíme mít také velkoobchod a bioprodukty k nám dovážet, protože jinak bychom neměli v prodejně co prodávat. Náš velkoobchod začal opravdu v malém, počáteční investice byla asi 8 000 korun. Již od začátku jsme měli i ekologickou drogerii a přírodní kosmetiku. A protože se nám dařilo, během dvou let jsme otevřeli druhou prodejnu, také v centru Prahy. Mezitím jsme v Nenačovicích u Berouna, kde nyní sídlíme, začali budovat ekofarmu.
Na ekofarmě Country Life s rodinou - manželkou Hanou, dcerami Emou a Adélou a synem Honzou
K prodejně v Melantrichově během pár let přibyla i restaurace…
Ano, v roce 1997 se nám podařilo získat větší prostory, prodejnu jsme rozšířili a vedle ní udělali ještě restauraci. Chtěli jsme nejen prodávat biopotraviny a produkty zdravé stravy, ale také ukázat, že se ze zdravých potravin dají udělat dobrá jídla.
To mě přivádí k otázce – vy sám vaříte?
Prozatím ne. Jednak moje manželka i dcery jsou skvělé kuchařky, takže nemám potřebu se do kuchyně tlačit. A myslím, že by z toho ani nebyly nadšené. Kuchyň je jejich království.
Tak aspoň prozraďte, jaké jídlo máte nejraději.
Už od dětství je mým oblíbeným jídlem smažený květák. V oblibě mám ale především středomořskou kuchyni.
Zpátky k historii. V následujících letech vás pak čekaly velké přesuny a stavební práce.
To ano, prostory, které jsme měli pro kanceláře a velkoobchod, už byly nevyhovující. Navíc jsme cítili, že chceme pryč z města, do přírody. Už jako malý kluk jsem s rodiči chodil na procházky do okolí vesnice Nenačovice nedaleko Berouna. No a přímo v Nenačovicích, kde jsme již měli ekofarmu, se nám podařilo koupit starý kravín a seník, které jsme v letech 2001–2003 zrekonstruovali a přistavěli část, která má parametry pasivního domu. Dnes je tu sídlo naší firmy a dlouho zde byl náš velkoobchod, než se přestěhoval do větších prostor v Rudné. V roce 2005 jsme tu pak otevřeli i biopekárnu.
Jak lidem chutná vaše biopečivo?
Je to jedna z nejoblíbenějších skupin našich produktů. Některé výrobky nám dělají opravdu radost, už mnoho lez pečeme bio celozrnný žitný kváskový chléb, během pár týdnů se stal neprodávanějším produktem naší biopekárny a tuto pozici si drží dodnes.
S návštěvou z japonské firmy Muso v našem sídle v Nenačovicích u Berouna. Muso je jedním z našich nejstarších dodavatelů, specializuje se na produkty jako sójové omáčky shoyu a tamari a miso pasty. Výrobci jsou často rodinné firmy a tradice výroby v některých z nich sahá až do 14. století.
