SEZONA NA EKOFARMĚ COUNTRY LIFE
LCh: Když jsme tu spolu seděli na jaře, mluvil jste o plánech na tento rok. Nyní je začátek srpna a zatím to vypadá, že léto je poměrně deštivé, co to znamená pro pěstování bio ovoce a zeleniny? Jak se na farmě zatím daří?
TZ: Na letošek jsme měli v plánu opakovat některé z plodin, se kterými máme dobré zkušenosti z dřívějška, a zároveň zkusit i několik novinek. Z těch prvních šly výborně cibule, česnek a také například řepa, kterou prodáváme i přes Scuk. Cibule má tendenci trpět na houbové choroby, ale na ekofarmě se nám daří vypěstovat ji pěknou a letos jsme také měli výborný výnos. Tak jako loni pěstujeme vodní melouny, které teď přikrýváme folií, aby měly větší teplo. Velkou radost jsme měli z jarního zelí a kapusty. Zakrývali jsme je fólií proti škůdcům a sklízeli jsme začátkem června. Lidé možná tyto rané odrůdy moc neznají, ale podle mne jsou výborné, krásně křehké a jemné, rané zelí se například hodí syrové do salátů. Kvůli vlhku jsme se tak jako všichni zahrádkáři potýkali s množstvím plzáků (slimáků), užírali nám především mladé rostlinky dýní, jako každý rok totiž i letos pěstujeme dýni hokaido. Hodovali také na našich cuketách. V ekologickém zemědělství se jim můžete bránit např. přípravky na bázi železa.
LCh: Zmiňoval jste i novinky.
TZ: Ano, mezi ně patří třeba pekingské zelí, ve velkém ho poptávají výrobci kimči. Další novinky jsou vodnice, které zatím rostou hezky, nebo zelené fazolky, které už začínáme sklízet a jsou chuťově výborné. Dál máme letos poprvé sladkou kukuřici.
LCh: Součástí naší ekofarmy jsou i ovocné sady. Aktuálně tam máme jabloně, hrušně, třešně a švestky. Mluvil jste o tom, že byste chtěl dosáhnout většího výnosu u jablek a hrušek.
TZ: Pro to je důležité zvolit správnou ochranu proti škůdcům a chorobám. To se letos podařilo částečně. Jabloně jsme druhým rokem na jaře prořezali, stromy jsou obsypané a v září se připravujeme na velkou sklizeň. Jablka obecně trpí strupovitostí, ale my z velké části pěstujeme odrůdu topaz, která je rezistentní. S hruškami se nám letos naopak nedařilo, byl extrémně velký tlak rzi hrušňové a nebudeme mít prakticky žádnou úrodu. Radost však máme ze švestek, báli jsme se, že nám zmrznou, ale ne, úroda bude velmi bohatá. Kromě běžných odrůd jsme letos na jaře vysadili v sadech i rané švestky, které budou plodit až za dva nebo tři roky a dozrávají už začátkem srpna místo v září. Vybral jsem je proto, že nemají problém s napadáním hmyzem. CHUTNÁ LÉPE
LCh: Běžně se říká, že ovoce a zelenina v biokvalitě se pozná podle chuti. Pokud vím, dělal se na toto téma i výzkum.
TZ: U nás takový výzkum dělala před mnoha lety profesorka Jana Hajšlová z VŠCHT (Vysoká škola chemicko-technologická), která se dlouhodobě věnuje problematice kvality potravin. U ovoce a části zeleniny většina lidí pozná rozdíl v chuti konvenčně pěstovaných plodin a těch bio. Hodně patrné je to například u ředkviček, paprik a cherry rajčátek. Velikánský rozdíl je u melounů.
LCh: Čím je to způsobené?
TZ: V konvenčním zemědělství je důležitým cílem nahnat výnos. Při hnojení dusíkem ve větším množství ovozel přijímá mezi pletiva víc vody, fakticky se tak plodiny „napumpují“ vodou (napumpovat potravinu vodou je praxí v mnoha oblastech potravinářského průmyslu). I proto jsou dnešní plodiny chuťově méně výrazné, ale důvodů je víc, například jablka, hrušky a rajčata se šlechtí na pevnější slupku, aby lépe vydržely skladování. Rajčata se mnohdy pěstují v hydroponii a za umělého světla. To všechno má na chuť vliv. Rozdíl v chuti prý naopak většina lidí nepozná u obilovin, ale tam ho zase poznají myši. :)
CENA (BIO)POTRAVIN
LCh: V jarní části našeho povídání jste zmiňoval, že snaha minimalizovat plevel je hlavní starostí ekologického zemědělce, ještě mnohem spíše než obrana proti škůdcům. A na plevel není možné používat syntetické postřiky, velký podíl má naopak ruční práce. Je to jeden z hlavních důvodů, proč jsou biopotraviny dražší?
TZ: To si nemyslím. Například u obilovin a ovozelu nejsou náklady na pěstování nijak velké, někdy lze v ekologickém zemědělství dokonce hospodařit levněji, protože chemie je drahá. Problémem je logistika. Potraviny se vyprodukují za dobré náklady, ale pak musejí být ve všech fázích distribučního procesu – zachlazení, skladování, rozvozu – oddělené od konvence, aby nedošlo ke kontaminaci. Biopotraviny musejí jít samostatně svými cestami, nejvíc je tedy prodražuje nedostatečná skladovací a distribuční síť.
LCh: Takže jen objem poptávky/spotřeby nakonec sníží cenu biopotravin.
TZ: Přesně tak. Poptávka stoupá i přes těžkou dobu, lidé mají zájem o bio nezatížené chemickými rezidui. Jen bychom už potřebovali dospět do stavu, že se konečně vyplatí založit pořádný distribuční systém biopotravin. Očekávám, že se to stane asi za 10 let.
LCh: Pak je tu však velká skupina biopotravin, ty živočišného původu, které nikdy nemůžou být levné už z principu. Cena odráží to, že se v ekologickém zemědělství zvířata žijí v důstojnějších podmínkám, na přiměřeném životním prostoru.
TZ: Jak jsem zmiňoval, že u ovozelu nemusejí být rozdíly v nákladech velké, u živočišných potravin je to právě naopak. Nejde přitom jen o vytvoření eticky přijatelných podmínek pro zvířata. V běžných konvenčních chovech prasata nebo drůbež dostávají jako krmivo bílkovinné koncentráty ze sóji, které se ve velkém dovážejí z Jižní Ameriky, kde se produkují masivně, a proto jsou levné. Plantážím se sójou tam ustupují tropické pralesy. Tato sója je navíc většinou geneticky modifikovaná. V ekologických chovech je třeba zvířata krmit přirozenými krmivy a ještě v biokvalitě (jedí tedy zdravěji než my!), ekologicky vypěstovat hrách, fazole nebo vojtěšku samozřejmě něco stojí. Náklady na krmivo jsou neporovnatelné.
LCh: Také dříve, než jsme začali žít v nadbytku, byly živočišné potraviny luxus.
TZ: Kdyby se pro drůbež a prasata pěstovalo na orné půdě více biokrmiv, tak vlastně chráníme půdu a spodní vody proti kontaminaci zemědělskou chemií na daleko větší ploše. Pokud člověk chce přispět k ochraně tropických lesů, půdy a spodních i povrchových vod, samozřejmě ideálně kupuje a jí výhradně bioovoce a biozeleninu. Tím lze uvolnit velkou část půdy, na které se dnes pěstují konvenční krmiva, a vrátit ji zpátky lesům. Když ale přesto chce jíst maso, tak ochrání více půdy a vody právě nákupem bio drůbeže, bio vajec a bio vepřového.
