Povídání s ekofarmářem

Povídání s ekofarmářem

04.11. 2021 | Blog a recepty

Sdílejte

Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Sdílet na Pinterest

Tomáš Zídek je jednatelem na ekofarmě Olešná nedaleko Písku, která se specializuje na pěstování biozeleniny ve fóliových sklenících. Zároveň je hlavním farmářem na naší ekofarmě v Nenačovicích u Berouna. Luba Chlumská, šéfredaktorka Dobrot, si s ním povídala o letošní sezoně i o jeho pohledu na budoucnost ceny biopotravin.

SEZONA NA EKOFARMĚ COUNTRY LIFE

LCh: Když jsme tu spolu seděli na jaře, mluvil jste o plánech na tento rok. Nyní je začátek srpna a zatím to vypadá, že léto je poměrně deštivé, co to znamená pro pěstování bio ovoce a zeleniny? Jak se na farmě zatím daří?

TZ: Na letošek jsme měli v plánu opakovat některé z plodin, se kterými máme dobré zkušenosti z dřívějška, a zároveň zkusit i několik novinek. Z těch prvních šly výborně cibule, česnek a také například řepa, kterou prodáváme i přes Scuk. Cibule má tendenci trpět na houbové choroby, ale na ekofarmě se nám daří vypěstovat ji pěknou a letos jsme také měli výborný výnos. Tak jako loni pěstujeme vodní melouny, které teď přikrýváme folií, aby měly větší teplo. Velkou radost jsme měli z jarního zelí a kapusty. Zakrývali jsme je fólií proti škůdcům a sklízeli jsme začátkem června. Lidé možná tyto rané odrůdy moc neznají, ale podle mne jsou výborné, krásně křehké a jemné, rané zelí se například hodí syrové do salátů. Kvůli vlhku jsme se tak jako všichni zahrádkáři potýkali s množstvím plzáků (slimáků), užírali nám především mladé rostlinky dýní, jako každý rok totiž i letos pěstujeme dýni hokaido. Hodovali také na našich cuketách. V ekologickém zemědělství se jim můžete bránit např. přípravky na bázi železa.

LCh: Zmiňoval jste i novinky.

TZ: Ano, mezi ně patří třeba pekingské zelí, ve velkém ho poptávají výrobci kimči. Další novinky jsou vodnice, které zatím rostou hezky, nebo zelené fazolky, které už začínáme sklízet a jsou chuťově výborné. Dál máme letos poprvé sladkou kukuřici.

LCh: Součástí naší ekofarmy jsou i ovocné sady. Aktuálně tam máme jabloně, hrušně, třešně a švestky. Mluvil jste o tom, že byste chtěl dosáhnout většího výnosu u jablek a hrušek.

TZ: Pro to je důležité zvolit správnou ochranu proti škůdcům a chorobám. To se letos podařilo částečně. Jabloně jsme druhým rokem na jaře prořezali, stromy jsou obsypané a v září se připravujeme na velkou sklizeň. Jablka obecně trpí strupovitostí, ale my z velké části pěstujeme odrůdu topaz, která je rezistentní. S hruškami se nám letos naopak nedařilo, byl extrémně velký tlak rzi hrušňové a nebudeme mít prakticky žádnou úrodu. Radost však máme ze švestek, báli jsme se, že nám zmrznou, ale ne, úroda bude velmi bohatá. Kromě běžných odrůd jsme letos na jaře vysadili v sadech i rané švestky, které budou plodit až za dva nebo tři roky a dozrávají už začátkem srpna místo v září. Vybral jsem je proto, že nemají problém s napadáním hmyzem. CHUTNÁ LÉPE

LCh: Běžně se říká, že ovoce a zelenina v biokvalitě se pozná podle chuti. Pokud vím, dělal se na toto téma i výzkum.

TZ: U nás takový výzkum dělala před mnoha lety profesorka Jana Hajšlová z VŠCHT (Vysoká škola chemicko-technologická), která se dlouhodobě věnuje problematice kvality potravin. U ovoce a části zeleniny většina lidí pozná rozdíl v chuti konvenčně pěstovaných plodin a těch bio. Hodně patrné je to například u ředkviček, paprik a cherry rajčátek. Velikánský rozdíl je u melounů.

LCh: Čím je to způsobené?

TZ: V konvenčním zemědělství je důležitým cílem nahnat výnos. Při hnojení dusíkem ve větším množství ovozel přijímá mezi pletiva víc vody, fakticky se tak plodiny „napumpují“ vodou (napumpovat potravinu vodou je praxí v mnoha oblastech potravinářského průmyslu). I proto jsou dnešní plodiny chuťově méně výrazné, ale důvodů je víc, například jablka, hrušky a rajčata se šlechtí na pevnější slupku, aby lépe vydržely skladování. Rajčata se mnohdy pěstují v hydroponii a za umělého světla. To všechno má na chuť vliv. Rozdíl v chuti prý naopak většina lidí nepozná u obilovin, ale tam ho zase poznají myši. :)

CENA (BIO)POTRAVIN

LCh: V jarní části našeho povídání jste zmiňoval, že snaha minimalizovat plevel je hlavní starostí ekologického zemědělce, ještě mnohem spíše než obrana proti škůdcům. A na plevel není možné používat syntetické postřiky, velký podíl má naopak ruční práce. Je to jeden z hlavních důvodů, proč jsou biopotraviny dražší?

TZ: To si nemyslím. Například u obilovin a ovozelu nejsou náklady na pěstování nijak velké, někdy lze v ekologickém zemědělství dokonce hospodařit levněji, protože chemie je drahá. Problémem je logistika. Potraviny se vyprodukují za dobré náklady, ale pak musejí být ve všech fázích distribučního procesu – zachlazení, skladování, rozvozu – oddělené od konvence, aby nedošlo ke kontaminaci. Biopotraviny musejí jít samostatně svými cestami, nejvíc je tedy prodražuje nedostatečná skladovací a distribuční síť.

LCh: Takže jen objem poptávky/spotřeby nakonec sníží cenu biopotravin.

TZ: Přesně tak. Poptávka stoupá i přes těžkou dobu, lidé mají zájem o bio nezatížené chemickými rezidui. Jen bychom už potřebovali dospět do stavu, že se konečně vyplatí založit pořádný distribuční systém biopotravin. Očekávám, že se to stane asi za 10 let.

LCh: Pak je tu však velká skupina biopotravin, ty živočišného původu, které nikdy nemůžou být levné už z principu. Cena odráží to, že se v ekologickém zemědělství zvířata žijí v důstojnějších podmínkám, na přiměřeném životním prostoru.

TZ: Jak jsem zmiňoval, že u ovozelu nemusejí být rozdíly v nákladech velké, u živočišných potravin je to právě naopak. Nejde přitom jen o vytvoření eticky přijatelných podmínek pro zvířata. V běžných konvenčních chovech prasata nebo drůbež dostávají jako krmivo bílkovinné koncentráty ze sóji, které se ve velkém dovážejí z Jižní Ameriky, kde se produkují masivně, a proto jsou levné. Plantážím se sójou tam ustupují tropické pralesy. Tato sója je navíc většinou geneticky modifikovaná. V ekologických chovech je třeba zvířata krmit přirozenými krmivy a ještě v biokvalitě (jedí tedy zdravěji než my!), ekologicky vypěstovat hrách, fazole nebo vojtěšku samozřejmě něco stojí. Náklady na krmivo jsou neporovnatelné.

LCh: Také dříve, než jsme začali žít v nadbytku, byly živočišné potraviny luxus.

TZ: Kdyby se pro drůbež a prasata pěstovalo na orné půdě více biokrmiv, tak vlastně chráníme půdu a spodní vody proti kontaminaci zemědělskou chemií na daleko větší ploše. Pokud člověk chce přispět k ochraně tropických lesů, půdy a spodních i povrchových vod, samozřejmě ideálně kupuje a jí výhradně bioovoce a biozeleninu. Tím lze uvolnit velkou část půdy, na které se dnes pěstují konvenční krmiva, a vrátit ji zpátky lesům. Když ale přesto chce jíst maso, tak ochrání více půdy a vody právě nákupem bio drůbeže, bio vajec a bio vepřového.

Aktuální číslo našich Dobrot

Třicáté Dobroty jsou na světě

Okuste dobroty, zdravé recepty a slevy přímo na vašem e-mailu.

Přihlášení

Tyto stránky jsou chráněny pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.

Žádný strach, na e-mail vám pošleme obratem nové heslo.
Pokud vám nepřišlo, zkontrolujte si spamovou schránku.

Chci se přihlásit

Košík

Nákupní košík je prázdný.