Reportáž z ekologické farmy Olešná

Reportáž z ekologické farmy Olešná

12.01. 2017 | Blog

Sdílejte

Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Sdílet na Pinterest

Víte, jaký je rozdíl mezi běžným zemědělcem a ekozemědělcem? Ten druhý stříká svoje pole v noci. Tak tenhle „vtip“ si musel každý, kdo se pohybuje okolo ekologického zemědělství, vyslechnout snad stokrát. Přitom právě nulové používání umělých pesticidů je jedna ze základních věcí, kterou ekologické zemědělství spotřebitelům garantuje. Vypravili jsme se na jednu konkrétní zeleninovou farmu, abychom se podívali a slyšeli, jak vypadá ekologické pěstování a v čem se od něj běžná konvenční praxe nejvíc odlišuje.

Farma Olešná v jižních Čechách zatím ještě neprodukuje biozeleninu, přestože podle zásad ekologického zemědělství hospodaří. Nachází se totiž v tzv. přechodném období. Tím musí projít každá farma, která chce pro svou produkci získat certifikaci bio. Jde o dvouleté období, které slouží k tomu, aby se půda očistila od předchozí zátěže, kdy se zde hospodařilo běžným způsobem za použití různých chemických prostředků – např. hnojiv, prostředků proti chorobám a škůdcům nebo postřiků proti plevelům.

Olešnou jsme si nevybrali náhodou. Právě tady jsme totiž měli možnost mluvit ne s jedním, ale rovnou se dvěma lidmi z oboru – s Lenkou Křížovou, vystudovanou zemědělkyní, která se ekologickému zemědělství věnuje už 10 let a zdejší farmu vede, a s Tomášem Zídkem, odborníkem na ekologické zemědělství a jedním z jeho průkopníků u nás. Také jsme vám chtěli ukázat, kde a jak se pěstuje zelenina z přechodného období, se kterou se v prodejnách zdravé výživy setkáváte (prodává se v prodejnách Country Life a dalších obchodech, které odebírají zeleninu z velkoobchodu CL).

Tomáš Zídek.

V Olešné pěstují teplomilnou zeleninu ve fóliovnících a jsou právě v polovině přechodného období. V roce 2016 absolvovali jeden rok ekologického hospodaření a na ten druhý se chystají. Výjimkou je pár starších fóliovníků, které si už odtočily sezony dvě a v roce 2017 tedy už budou produkovat certifikovanou biozeleninu. 

Na farmu jsme se spolu s fotografkou vypravily na začátku loňského září ( 2016) a od první chvíle nám tu bylo dobře. Přestože farma je především velkou plochou pokrytou obrovskými fóliovými skleníky, působí téměř idylicky. Ze tří stran je obklopena lesem, na čtvrté straně ji zdobí záhonky s okrasnými keři a dřevinami (Olešná je areál bývalé okrasné školky) a hned za nimi je schovaný rybník, ze kterého farma bere vodu. A když navíc víte, že se tu hospodaří šetrně a odpovědně k přírodě, tak prostě cítíte, že jste se ocitli na dobrém místě.

Nové foliovníky, které v sezoně 2017 završí dvouleté přechodné období. Biozeleninu budou produkovat od roku 2018.

Tajemství cherry rajčat  

S našimi milými hostiteli jsme se hned vypravili na obhlídku farmy a první přišly na řadu fóliovníky s rajčaty. První mojí otázkou tedy logicky bylo: jak se liší pěstování biorajčat a rajčat konvenčních? „Pokud jde o rajčata prodávaná v supermarketech, je to ve velké většině zelenina pěstovaná hydroponicky, kdy jsou kořínky rostliny namočené v roztoku živin,“ říká pan Zídek. Rajčatům se přisvěcuje a ony tak plodí celý rok. Jeden keřík dorůstá do délky 15 metrů a za rok má výnos kolem 80 kg. Podobně se hydroponicky pěstují i všechny saláty, rukola a taky ředkvičky. Proto jsou ty z obchodu tak čisťoučké, se zeminou se nikdy nepotkaly. Hydroponie je nejvíc rozšířena v Itálii, Holandsku, Španělsku, Turecku, ale hydroponické skleníky se prý už budují i u nás. „My jednoduše navezeme do skleníků kompost a substrát z pěstování žampionů a do toho předpěstovanou sadbu zasadíme. Z jednoho keříku pak sklidíme asi 5 kg rajčat za sezonu. Už jen na tom je vidět, že cena supermarketových rajčat musí být někde úplně jinde, než cena těch našich.“ Někde jinde je ovšem i chuť, jak všichni víme…

DSC_6528

A jak je to s rajčaty pěstovanými normálně v půdě, kde tam je největší rozdíl mezi bio a běžnými? „Rozhodně v používaných přípravcích.“ Pan Zídek vysvětluje, že na konvenční rajčata se každých 14 dnů aplikuje postřik jednak proti plísni a jednak na hubení mšic. Při ekologickém pěstování proti plísni používají tzv. biogenní prvky, hlavně na bází síry, vápna nebo mědi, které dokáží nástup plísně oddálit. Nejsou ale tak účinné jako syntetické přípravky, a proto sezona biorajčat končí na podzim o něco dříve než u těch běžných, celkově trvá asi 3 měsíce. Proti škůdcům tu používají hlavně živé predátory, konkrétně se mšicemi si nejlíp poradí dravé vosičky. Právě ochranu rostlin pomocí predátorů si pan Zídek hodně pochvaluje a během povídání se k ní několikrát vrací. „Na začátku 90. let, kdy jsem s ekologickým zemědělstvím začínal, tyhle možnosti vůbec nebyly. Dnes je to pro ekozemědělce významná pomoc.“ Ptám se, jestli se konvenční rajčata ošetřují ještě nějak. Paní Křížová chvíli přemýšlí a pak řekne něco, co leckoho asi překvapí: cherry rajčátka se stříkají, aby všechny plody dozrály najednou a v obchodech se mohly prodávat celé hrozny. Chvíli přemítáme, na jakém principu takový přípravek asi funguje. Pravděpodobně pozdrží dozrávání prvních kuliček a pak dozrají všechny naráz, říká vedoucí farmy.  

Rajčata přirozeně dozrávají postupně. Pokud nejsou chemicky ošetřena.

Květák opravdu raději jen bio

Když člověk slyší, co všechno se při pěstování konvenčních rajčat děje, nabízí se otázka, jestli jsou na tom právě rajčata nejhůř. Na jaké plodiny se aplikuje nejvíc umělých pesticidů? Odpověď pana Zídka opět překvapí, ale možná jen toho, kdo sám neprovozuje doma zahrádku bez chemie. „Nejhorší je květák. Ten bývá napaden mnoha různými škůdci, pochutnávají si na něm housenky, na jaře jej konzumují dřepčíci a blýskáčci, nosatec dělá na květáku černé tečky. Proti tomu všemu se květák intenzivně ošetřuje různými syntetickými přípravky.“ Hmm, a co brokolice, taková superzdravá zelenina, je na tom taky tak špatně? „Ano i ne. Všechny brukvovité plodiny trpí podobnými problémy, ale brokolice roste rychleji a nebývá tolikrát za sezonu ošetřována.“ Krásnou ekologicky pěstovanou brokolici koneckonců v létě sklidili i tady v Olešné. Na ochranu brukvovitých rostlin tu mají připravenou netkanou textilii, neemový olej a predátory, používají se i přírodní biocidy na bázi pyrethra, látky vyrobené z exotických druhů kopretin. Letos ale měli štěstí, na brokolici nemuseli použít skoro nic, dostatečně ji totiž ochránil fakt, že byla schovaná ve fóliovníku. 

Co dál, ještě něco se v dnešním světě a s rostlinami v jejich dnešní podobě intenzivně ošetřuje? S velkým množstvím chemického postřiku se prý pracuje při pěstování chmele, intenzivně ho totiž napadají mšice. Biochmel se vypěstovat sice dá, ale v současné krajině hodně obtížně. Ekozemědělci se totiž musejí uchylovat do oblastí, kde se konvenční chmel nepěstuje, jenže tam se mu zase nedaří. Špatné je to také s řepkou. Ta totiž chutná všem možným druhům hmyzu. Napadá ji např. dřepčík, což je velmi svižné zvířátko, které skáče z pole na pole a dokáže rychle napáchat velké škody. Proto se pesticidy aplikují až 15× za sezonu, těsně před sklizní se také používá přípravek, který šešule zalepí, aby z nich semena nevypadala. Takže všechna ta pole řepky jsou vlastně jedová pole. „Divím se, že ta pole nesvítí,“ s trochou nadsázky konstatuje paní Křížová.

A z druhé strany, které plodiny se neošetřují vůbec nebo málo a proto je ekologické pěstování snadné? Luštěniny, odpovídá pan Zídek. U těch je potřeba prakticky jen regulovat plevel. A pak vysoce aromatické bylinky, které škůdce dokáží samy odradit. Poměrně snadno se bez chemie pěstuje také červená řepa. A co brambory, napadá mě. „Nemáme s nimi žádné větší problémy, ale v konvenci se ošetřují i ony, hlavně proti mandelince a proti plísni. Ne sice moc, ale použité látky se v bramborách poměrně dost ukládají,“ odpovídají oba. „Je vůbec něco, co se ani v běžném zemědělství chemicky neošetřuje, protože to prostě není potřeba?“, ptám se. „Stříká se prakticky úplně všechno, třeba i stromy pěstované na ořechy (u nich je to proti červivosti). Když nic jiného, tak se postřiky používají preventivně. Chemické přípravky nejsou tak drahé a pro zemědělce je jednodušší použít je, než riskovat ztráty na úrodě,“ konstatuje vedoucí farmy.

DSC_6548

Úroda salátů.

Mladé ředkvičky.

Odolné odrůdy ano, ale predátoři znamenají víc

V dalších fóliovnících se kocháme pohledem na krásné papriky, kterých tu vypěstovali několik druhů včetně kapie a fialové papriky, vidíme bazalku, různé druhy salátů, špenát, ředkvičky, okurky, všelijaké druhy dýní a také krásné lilky. A znovu se vracíme k tématu ekologické zemědělství jako hospodaření bez pesticidů. Jaké další metody ekozemědělci používají? Jaký význam má např. využívání odolných odrůd rostlin, ať už původních nebo nově vyšlechtěných? Tohoto tématu jsme se během povídání zatím dotkli jen okrajově. „Význam to má velký, je to základ, na druhou stranu to má své limity. Samozřejmě, že se vždy snažíme vybírat silné odolné odrůdy, byť třeba nemusejí mít tak velké výnosy apod. Ale je tu několik problémů“, vysvětlují oba. Jednak nabídka semen je omezená, těžko se hledají a je potřeba pečlivě vybírat. Další nevýhoda je v tom, že může jít jen o dočasné řešení – rostlina, která je např. odolná vůči nějaké chorobě, si tuto vlastnost neudrží dlouho, při systematickém pěstování choroba její odolnost dřív nebo později prorazí. A pak se také stává, že rostlina rezistentní vůči chorobám nebo škůdcům má na druhé straně nějaké vlastnosti, které ji diskvalifikují. Má třeba horší chuť. Nebo jinou vadu. To je příklad masitých a zajímavě tvarovaných i zbarvených rajčat, která tu také pěstují. Chuťově jsou vynikající, ale mají nulovou skladovatelnost, praskají už na keříku. To nemusí vadit někomu, kdo si je pěstuje doma na zahrádce pro vlastní potřebu, ale pro zemědělce, který je potřebuje prodat na trhu nebo dokonce dodat do velkoobchodu, to je problém zásadní.

DSC_6618

Jeden z mnoha druhů vypěstovaných paprik.

Foliovník s paprikami. Vnitřní teplota je nastavena na 25 stupňů, pak se foliovník automaticky otevře a větrá.  

DSC_6538

Foliovník s bylinkami a saláty.

Jaké jsou tedy další použitelné metody? Pan Zídek se vrací k predátorům a říká, že právě tudy vede podle něj cesta. „Použití predátorů bude fungovat vždycky, škůdci si na ně nemohou zvyknout, žádná rezistence nehrozí. Používáme např. zmíněné dravé vosičky, ale také zlatoočka a staré známé slunéčko sedmitečné. Je zajímavé, že predátoři se dají použít i jako prevence proti plísním. Existují dravé houby, které nastříkáte na list, ony si tam sedí, nic nedělají, ale pokud na rostlině přistane spora nějaké jiné houby, zlikvidují ji.“ Systematické využívání živých predátorů je věcí poslední doby, jak už zaznělo na začátku, před dvaceti lety nic takového nebylo. Vyšlechtění a množení predátorů je ale drahá záležitost a prozatím se koncentruje do laboratoří v Německu a Velké Británii. Na mou otázku, zda predátoři přece jen nemají nějaké nevýhody, se ovšem dozvídám, že bohužel ano. Dají se používat jen v sklenících a fóliovnících. Na poli by vám jednoduše brzy uletěli jinam. Sice ani fóliovníky nejsou plně uzavřené, ty zdejší se v rámci regulace teploty samy automaticky otevírají, ale dokud tu mají predátoři dost potravy, je pro ně jednoduší zůstat tady.     

Dravá larva slunéčka. Vosička se nafotit nedala, měří totiž jen milimetr.

Dravá larva pestřenky, která podobně jako vosička požírá mšice.

Co se týče plevele, v ekologii spoléhají na starou dobrou ruční práci. Při ochraně plodin proti různým chorobám pak používají biocidní přípravky, o kterých padla zmínka dříve. Nejvíc se ale klade důraz na dobrou kondici rostlin. „Prvotním a základním principem ekologického zemědělství, na kterém se nikdy nic nezmění, je kvalitní oživená půda. Jen z takové půdy mohou vyrůst zdravé a odolné rostliny. To máte jako u lidí. Člověk, jehož strava je vyvážená a plná všech potřebných živin, bude mnohem odolnější než ten, který nemá dobrou životosprávu a láduje se cukrem nebo tukem.“ To pan Zídek přirovnává k tomu, když do půdy a tedy rostlin pumpujeme dusík (takové rostliny pak prý obzvlášť chutnají mšicím). Půda na běžném poli je tak často vyčerpaná, neživá (chybí celý složitý ekosystém, který ve zdravé půdě funguje) a nadopovaná zmíněným dusíkem. V ekologickém zemědělství naopak půdu hýčkají. V Olešné pracují jen s kompostem a se substrátem z pěstování žampionů, obecně se však může přihnojovat močůvkou a hnojem. U nich sice teoreticky také hrozí přehnojení dusíkem, ale v praxi s tím prý problém nebývá.  

Úroda lilků ve starších foliovnících. 

Pole jako bufet

Ekologické zemědělství někdy bývá vnímáno jako návrat k tradičním metodám hospodaření, návrat k zemědělství, jaké bývalo kdysi. Jiní naopak vidí ekozemědělství jako obor, který využívá moderních poznatků a postupů. Jak to vnímají v Olešné? „Tak i tak. Např. systematické využití dravého hmyzu je moderní záležitostí, ale vezměte si, že tím jen nahrazujeme něco, co tady dřív přirozeně bylo,“ říká Tomáš Zídek. „Odhaduje se, že za posledních 200 let jsme zdecimovali objem zpěvného ptactva na 5 % původního množství. To už je nějaká síla sběračů mšic, která nám tu dnes chybí. A tak to musíme nahradit nějakou dravou vosičkou nebo jinými predátory. Ale protože na otevřeném prostoru to s nimi nejde, uchylujeme se do skleníku nebo fóliovníku. Chceme hospodařit přirozenými metodami, ale úplně původním způsobem to už nejde, protože už tu nemáme původní krajinu.“ A pak spolu s paní Křížovou shrnují základní problém novodobého intenzivního zemědělství: „Vezměte si, jak dřív krajina vypadala. Jedno malé pole téhle plodiny, vedle něj políčko s jinou plodinou a tak dál. Škůdce přiletěl, trochu se najedl, ale zase tolik obživy mu to malé políčko neposkytlo, takže se ani moc nepomnožil. Navíc v remízcích, které oddělovaly jednotlivá políčka, žilo spoustu ptáků, kteří si s ním brzy poradili. My jsme z polí udělali vysloveně bufet. Škůdce přilítne, má tu stovky a stovky metrů své oblíbené potravy, má tu klid, protože ptáků je málo a stejně by neměli kde na poli přežívat. V tu chvíli pak opravdu nezbývá nic jiného, než nasadit těžké zbraně ve formě intenzivních umělých postřiků“.   Anebo se pokusit postupně znovu vybudovat původní krajinu. A než se to podaří, v rámci možnosti hospodařit přirozeně v oázách ekologických farem.

Hned vedle farmy mají rybník.

Stále ještě málo

Práci ekozemědělců naštěstí oceňuje stále více spotřebitelů, poptávka roste, ale bolestí biopotravin zůstává, že jsou oproti konvenční produkci často mnohonásobně dražší. Když na chvíli odhlédneme od faktu, že to konvenční potraviny jsou nepřirozeně levné a vděčí za to i faktu, že do jejich ceny nikdo nezapočítává externality jako zničené životní prostředí, v čem tkví hlavní důvod vysoké ceny biopotravin, resp. biozeleniny konkrétně? Může za to vysoký podíl ruční práce? Menší výnosy? „Menší výnosy opravdu máme, jak jsem o tom mluvil např. u rajčat. Ale hlavní problém vidím někde jinde. Všechno děláme sami a v malém. Když chceme naši zeleninu dostat do Prahy, musíme ji tam sami odvézt a protože jsme malí a poptávka stále poměrně nízká, vezeme několik málo desítek kilo zeleniny. Konvence jede v nesrovnatelně větších objemech, mají plně rozvinutý logistický systém, který zahrnuje vše od zpracoven a skladů po dopravu a distribuci. Tyhle náklady tedy snížili na minimum, a to se pak odrazí na ceně velmi výrazně.“ To však není až tak špatná zpráva. Znamená to, že s rostoucím zájmem o bio se jeho cena bude moct snižovat.

Naše návštěva se chýlí ke konci. Jaké plány máte na další rok, ptám se. „Uvažujeme o vybudování malé zpracovny rajčat, která by řešila nadbytek produkce v letním období. Plodiny plánujeme stejné jako letos, hlavní plodinou budou opět rajčata a papriky.  Jako novinku bychom rádi vyzkoušeli pěstování medvědího česneku a také některých vytrvalých bylin, například rebarboru. A chceme vyzkoušet kořeninovou papriku určenou na sušení a mletí, kterou tady u nás nikdo nedělá. Prodávali bychom ji sušenou vcelku, každý si ji pak podle potřeby namele. Taková paprika je krásně červená a aromatická, když si pak z ní uděláte paprikáš nebo guláš, nemá to chybu. Letos jsem ji pěstoval u sebe doma, vlastně jsem měl v celém skleníku jenom tuhle papriku. Těším se, že to příští rok rozjedeme tady,“ usmívá se pan Zídek. Tak to se my těšíme také, děkujeme za nesmírně zajímavé povídání a přejeme hodně sil do další sezony!   

DSC_6641

 

Autor: Lubomíra Chlumská. Foto: Veronika Elfmarková

Aktuální číslo našich Dobrot

Dobroty 31 jaro-léto 2022

Okuste dobroty, zdravé recepty a slevy přímo na vašem e-mailu.

Přihlášení

Tyto stránky jsou chráněny pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.

Žádný strach, na e-mail vám pošleme obratem nové heslo.
Pokud vám nepřišlo, zkontrolujte si spamovou schránku.

Chci se přihlásit

Košík

Nákupní košík je prázdný.