Emile Noël - zastudena lisované oleje už od roku 1920

Emile Noël - zastudena lisované oleje už od roku 1920

20.06. 2017 | Magazín

Kde se lisují oleje Emile Noël? Jaký rodinný příběh se za nimi skrývá? Jak dlouho vyrábějí oleje v biokvalitě a kdy začal příběh olejů s fair trade certifikací?

Lisovna oleje v každé vesnici

Emile Noël není jen značka francouzských zastudena lisovaných olejů, je to také jméno muže, který tuto rodinnou firmu před více než 50 lety založil a poté ji po tři desetiletí vedl a zformoval do dnešní podoby. Emile Noël se „do olivového oleje už narodil“, jak vždy říkal. Pár let předtím, v roce 1920 jeho otec totiž koupil starou lisovnu oleje v Pont Saint Esprit, městečku ležícím na sever od Provence. Jižní Francie je krajem olivovníků a v tehdejší době bylo běžné, že každá vesnice měla svou lisovnu, která zpracovávala olivy pěstitelů z nejbližšího okolí. Právě jedna taková malá vesnická lisovna tedy byla místem, kde začal příběh Emila Noëla. Na začátku však nebylo vůbec zřejmé, že výroba oleje zůstane s rodinou Noëlů spjata i po další generace. Mladý Emile byl totiž původně odeslán na univerzitu, měl se stát inženýrem a opustit rodnou lisovnu i vesnici. Nakonec ale všechno dopadlo jinak. Emile se vrátil domů, aby pomohl svému otci při provozování lisovny, a vrhl se do toho s mladickým nadšením a odhodláním. Koupil malou dodávku a začal objíždět pěstitele i ve vzdálenějším okolí. Ti mu odevzdali úrodu a on jim za pár dní přivezl vylisovaný olej zpět. Pro mnohé pěstitele, kteří dřív museli olivy k vylisování sami vozit, to byla velká pomoc, a tak lisovna rychle vzkvétala.

Emile Noël, dcera Annick Garnier a vnuk David Garnier, nový ředitel firmy. 

Velký mráz

V roce 1956 však přišla rána, která zasáhla pěstitele oliv i všechny zpracovatele. Na jaře udeřily silné mrazy, které zlikvidovaly 90 % všech francouzských olivovníků. Najednou nebylo co zpracovávat. Noëlové nikdy nic jiného než olivy nelisovali, přišli skoro o všechno. Jediné, co jim zůstalo, byl malý Citroën a v něm začal Emile spolu s manželkou objíždět pěstitele slunečnice v okolí a nabízet jim výrobu oleje z jejich úrody. Vždy věděl, že výroba oleje je jeho poslání, a pokud tu už nebyly olivy, jednoduše hledal jinde. Tak jako předtím s olivami, i teď Noël pro úrodu sám dojel (později znovu zakoupil dodávku) a pak pěstitelům přivezl vylisovaný olej. Část oleje si většinou mohl ponechat a prodat ho dále, farmáři mu přitom umožnili, aby za tento olej zaplatil vždy až na konci roku. Bylo to vstřícné gesto, které Noëlům pomohlo postavit se znovu na nohy.

1966 – první oleje Emile Noël

Stále častěji přibývalo příležitostí, kdy Noël mohl od farmářů úrodu odkoupit a vylisovaný olej pak sám prodat. Neměli však žádné zpracovatelské zařízení, a tak olej prostě jen prodávali dál jiným zpracovatelům. To se rodina Noëlů rozhodla změnit v roce 1966. „Naše první stáčírna olejů sídlila ve sklepě našeho rodinného domu. Moje žena a naše dcery tam ručně plnily olej do lahví a polepovaly je etiketami. Za hodinu zpracovaly 80 litrů oleje,“ líčil pan Noël. Tak se zrodily oleje Emile Noël. Oba manželé byli odjakživa vášniví cestovatelé a teď přišla chvíle, kdy si cestování mohli užít do sytosti. Citroën naložili lahvičkami oleje a začali objíždět veletrhy zaměřené na přírodní produkty, nejdříve po Francii, během pár let už ale vystavovali i v Bruselu, Kodani nebo Madridu. Jejich kvalitní, výhradně zastudena lisované oleje si všude získávaly skvělou pověst. 

Pravěk bio

Během 60. let vznikaly, tak jako jinde ve Francii, i v okolí Pont Saint Esprit komunity hippies. Pěstovaly si svoji vlastní produkci a snažily se přitom obejít bez jakýchkoli chemických přípravků. Emile Noël jim z jejich plodin lisoval olej, a tak vlastně už tehdy vyráběl olej v biokvalitě. Od začátku 70. let se pro hospodaření bez chemie rozhodli i další pěstitelé v okolí a první z nich v roce 1972 získali pro svoje slunečnicová semínka certifikaci Nature et progrès, analogii dnešní biocertifikace. Pro Emila Noëla bylo samozřejmé, že chtěl jejich suroviny zpracovávat: „Když máte vztah k přírodě a k půdě, když se snažíte vyrábět poctivé a kvalitní výrobky, u kterých zůstane zachováno co nejvíc původních živin, je jenom logické, že se také snažíte používat takové suroviny, které někdo vypěstoval šetrně a které jsou co nejčistší.“ A tak od roku 1972 začal lisovat a nabízet oleje v biokvalitě. „Byla nás tehdy jen hrstka, koncept bio ještě pořádně neexistoval, neexistoval ani žádný trh. Věděli jsme, že tohle je správná cesta, ale nikdo z nás netušil, že jednou budeme součástí tak velkého bio trhu.“    

8 000 rodin, 150 vesnic

V dalších letech se pak zaměřili na rozšíření biosortimentu. Ke slunečnicovému se přidal sezamový a znovu také olivový (tentokrát ze španělských oliv). Později přibyl olej ze světlice barvířské, dýňového semínka, různých druhů ořechů.  Pro suroviny pocházející z Afriky se od začátku devadesátých let, ještě než pan Noël předal firmu své dceři, paní Annick Garnier, snažili vybudovat dodavatelský řetězec, který byl vlastně předchůdcem dnešních fair trade systémů. Pěstitelům garantovali jak objem odběrů, tak férové výkupní ceny a podporovali vzdělávání místních dětí i dospělých. V roce 2003 pak tento projekt, zaměřený na pěstování a zpracování sezamu v africkém Mali, získal i oficiální fair trade certifikaci, která ve francouzské verzi nese název Bio équitable (spravedlivé bio). Aktuálně je do projektu zapojeno víc než 8 000 farmářů a jejich rodin ze 150 vesnic. Na rozvoji fair trade projektů pracuje i David Garnier, syn paní Annick, který firmu vede od roku 2015 a zastupuje tedy už čtvrtou generaci této rodinné firmy zasvěcené výrobě olejů.   

Fondation Emile Noel Mali


Jak se lisuje olivový olej
Lisování oleje v Emile Noël vypadá stejně dnes jako před desetiletími. Čerstvě sklizené olivy se nejdřív očistí, tedy zbaví listů a zbytků větviček. Poté se i s peckou rozemelou na kaši ve stroji, který vypadá tak trochu jako obří mlýnek na maso. Umletá kaše musí být jemná v případě prvních sklízených oliv a hrubší konzistence u oliv zralejších. Méně zralé plody jsou totiž tvrdší a také dávají méně oleje, ten je zato velmi kvalitní. Namletá pasta se potom odstřeďuje, a tím dojde k oddělení pevné a tekuté části. Tekutá část, surový olej, se poté filtruje přes speciální síto. Pro vylisování 1 litru panenského oleje je třeba 5 kg oliv, u oleje z první sklizně pak 8 kg. Po katastrofických mrazech v roce 1956 výroba olivového oleje v Emile Noël zcela ustala, později nakupovali olivy hlavně od španělských pěstitelů a od roku 2015 si konečně pěstují svoje vlastní – ve španělské Andaluzii zakoupili 250 hektarů olivových hájů. Letos poprvé budou olivové oleje Emile Noël vyrobeny právě z těchto oliv.

Čerstvě sklizené olivy.

Surový olivový olej připravený k filtrování.

Olivový háj v Andaluzii.


Jak se lisují ostatní oleje
Pro výrobu oleje ze semínek a ořechů se surovina nejdřív očistí a většinou také zbaví slupky (ale např. slunečnicová semínka se neloupou). Pomocí vřetenového lisu jsou pak semena rozemleta. Důležité je hlídat rychlost otáčení vřetene, aby nedošlo k přílišnému zahřívání semen. Z lisu odkapává olej, který se poté filtruje pomocí speciálních sít a savého papíru. Rozemletá vylisovaná hmota se nazývá pokrutiny a dál se používá – např. při výrobě krekrů (tak to dělá Emile Noël), jindy se pokrutiny používají jako krmivo pro hospodářská zvířata (která musejí dostávat krmivo v biokvalitě).    

Pokrutiny z lněného semínka.


ENANG-654-Olive-douce-500ml

Oleje Emile Noël budou mít od podzimu novou etiketu.

Autor: Country Life. Foto: Emile Noël.

Aktuální číslo našich Dobrot

Dobroty 21 – podzim 2017

Přihlášení

Žádný strach, na e-mail vám pošleme obratem nové heslo.
Pokud vám nepřišlo, zkontrolujte si spamovou schránku.

Chci se přihlásit

Košík

Nákupní košík je prázdný.